Seriál České století o zlomových okamžicích české historie a odpovědnosti mužů a žen aspiruje vedle minisérie Hořící keř (HBO Europe) na další pomyslný vrchol letošní televizní sezóny. Již jen jména hlavních autorů by měla přimět k výraznému zbystření pozornosti: sarkastický skeptik a režisér Robert Sedláček, autor povedených a výjimečných filmů Pravidla lži nebo Největší z Čechů, a renomovaný publicista Pavel Kosatík, jehož psychologizující přístup k tuzemské historii si získal širokou pozornost v české intelektuální obci.
České století vzácně spojilo to nejlepší, co v obou je: Sedláček mu dal do vínku sympaticky neuctivý (viz scéna s nahým Edvardem Benešem) a tím lidský pohled na výrazné postavy našich dějin (byť to není prvoplánový záměr), Kosatík zase mistrné psychologické prokreslení postav a brilantní dialogy, které jsou pro tuto sérii klíčové. Díky nim získáváme lepší porozumění pro motivy osob a průběh dějů, samotné dějiny jsou nám blíže. Mimochodem, České století je tak nezáměrně dobrou a zábavnou mnemotechnickou pro základní školy.
I toho, koho tyto nuance příliš nebaví, posadí na zadní část těla fantastické výkony, které se Sedláčkovi podařilo vymáčknout z herců, vlastně z české herecké elity. A opravdu nejde jen o nějakou fyzickou podobu, kopírování gest či mimiky. Ve vrcholných okamžicích z obrazovky sálá i stejné charisma, vůle, jaké si spojujeme se ztvárněnými muži a ženami, viz. kreace Martina Huby coby Tomáše Garrigue Masaryka nebo Daniela Landy coby Emanuela Moravce.
České století zůstává chytrým, nadčasovým dílem a sérií, která bezpochyby obstojí ve zkoušce času. Je to vlastně obdobný případ jako Hořící keř: v obou případech se jedná o počiny, která tato země potřebovala jako sůl. A je v dnešní zaprděné době vlastně dost neuvěřitelné, že se v obou velkých firmách našla odvaha pro vznik těchto titulů.
