Co zprvu vypadalo "jen" jako nadmíru povedený seriál, nyní díky novým dílům (rok 1968, 1976, 1989 a 1992) roste do kategorie kult a absolutní seriálová lahůdka. Tvůrčí duo Českého století Robert "Mikina" Sedláček a Pavel Kosatík jako by se s postupným přibližováním do přítomných dějů a čerpáním z bezpochyby aktuálnějších a přesnějších pramenů stále více blížilo ideálnímu tvaru: vyhmátnout ty nejdůležitější situace a osoby, které utvářely "budování tohoto státu", a vystavět z nich živé dramatické dílo, které promlouvá k současníkům.
To vše ve tvaru, který v sobě ideálně misí atributy historické rekonstrukce a přiměřené autorské fabulace (nejnesmyslnější výtka k Českému století je "Takhle to nebylo!"). Tedy kombinace, která je funkční jako svědectví i jako dramatika sama o sobě. Sedláčkovo a Kosatíkovo snažení je navíc podtrženo brilantními hereckými výkony, z nichž bezpochyby vyčnívá Marek Daniel coby disident a pozdější prezident Václav Havel. Danielova interpretace a vystižení Havla je uměřené, beze vší karikatury a manýry, přesto však přesné a mrazivě uhrančivé. Přesně před hranou, za kterou již začíná parodie.
Ale není to jen Daniel, ale i Jaroslav Plesl (Václav Klaus) nebo Jiří Lábus (Ladislav Adamec) a k tomu řada ne úplně frekventovaných herců a hereček, kterým Sedláček dal ojedinělou příležitost a kterou oni beze zbytku naplnili (Jan Hájek jako Ivan Magor Jirous, Jan Gallovič jako Alexander Dubček, Ján Greššo coby Gustáv Husák). Sečteno podtrženo: nadmíru povedená věc, která s přibývajícími roky bude nabírat na hodnotě.
