Sláva, po slabší chvilce s nudně korektním a protivně svazáckým filmem Elysium (2013) je jihoafrická režisérská hvězda Neill Blomkamp zpět v plné síle. Přesně tak se blýskl s vynikající sci-fi District 9 (2009) a přesně tak jej máme rádi. S vybroušenými a napínavými akčními scénami, inteligentním scénářem a netuctovými nápady, brilantními vizuálními efekty a podmanivou špínou chudinských ghett, favel a slumů.
V novince Chappie k tomu navrch přihodil jakousi nepřešlehanou roztomilost a lidskou hřejivost, která se v žánru objevila s takovou intenzitou naposledy snad v legendárním E.T. mimozemšťan (podobné téma tvora, který postupně poznává složitost lidské společnosti). Nápad, že prvního robota s probuzeným samostatným vědomím dostanou do svých pracek potetovaní gangsteři z ghetta kdesi v Johannesburgu a hned mu samozřejmě poskytnou patřičnou výchovu, je výborný a Blomkamp jej využil pro pro natočení několika kultovních scén. Viz například "výuka" té správné gangsta chůze a pohybů.
A pak je tu přehršel podařených dramatických přestřelek a honiček, které mají strhující energii a spád plus v druhém plánu čím dále aktuálnější a naléhavější téma tzv. bezpečnosti a jak je nejisté a dvojsečné, svěřit ji do rukou strojům. Ty jsou stejně tak či onak výsledkem činnosti lidí, tedy chybujících subjektů. Vyloženě šťastnou ruku měl Blomkamp při volbě skladatele hudby. Hans Zimmer (Interstellar, Gladiator, Inception) zde předvádí s pomocí pelmelu elektroniky, taneční hudby a jakéhosi alternativního hiphopu další rovinu svého talentu a imaginace. Chappie - to je příjemná a inteligentní zábava pro celou rodinu. Mno, možná až na maminky.
