Možná největší překvapení v české kinemetografii v letošním roce. Už jen z toho důvodu, že předchozí film Tomáše Pavlíčka - Parádně pokecal (2014) - je kostrbatý nesmysl, nad kterým se naštěstí zavřely vody zapomnění. V mezidobí jakoby Pavlíčka líbaly všechny filmové múzy, které v nepříliš invenčním a nepříliš zajímavém českém filmu ještě zbyly.
Chata na prodej je hořká komedie par excellence, jaká tu již dlouho nebyla. A to, že čirou náhodou míří na národní fenomén v podobě chataření, nehraje až tak velkou roli. Chytrá, s přesně odpozorovanými typy, situacemi a spletitými zákrutami vztahů (včetně roky střádaných výčitek, naschválů atd.), naroubovanými na jednu rozhašenou rodinu, a s brilantními dialogy, za kterými je cítit lehké pero talentované spoluscenáristky Lucie Bokšteflové (Laputa, Ordinace v růžové zahradě).
Úvodní pasáže hovorů třígenerační rodiny, napěchované do dvou aut, můžeme s klidem zařadit do zlaté pokladnice českého filmu. Ne nadarmo si člověk vzpomene na ty nejlepší a dnes již zlidovělé scény legendární trilogie o rodině Homolkových. S postupujícím časem přibývá míst, která trochu šustí papírem nebo jejichž potenciál není zcela využit. Možná to chtělo ještě rok sedět nad scénářem a leštit briliant až do dokonalosti.
I tak se Pavlíček zařadil mezi režisérská jména, která se vyplatí sledovat - a třeba i díky pečlivé práci se zajímavě namixovanými herci (Ivana Chýlková, David Vávra, Judit Bárdos, Jan Kačer nebo Jana Synková coby prvotřídní ježibaba s možná dobrým srdcem). Jen škoda toho banálního názvu, nepříliš vkusného plakátu a skoro neviditelné promo kampaně. Takhle si Chata na prodej bude muset počkat na diváky až před televizními obrazovkami.
