Je to možná paradox, ale popíkáři (anebo někde na pomezí poprocku) Chinaski jsou na tento typ hloubkového a bezpochyby v mnohém bolestivého ponoru do vlastní historie a duše jako dělaní. Hlavní persóna a frontman Michal Malátný je totiž ukázkový introvert se vším všudy. Jinými slovy, z běžných tlachacích rozhovorů v novinách a lifestylových časopisech nemá jen trochu náročný čtenář či divák šanci se dozvědět, co se v jedné z našich nejpopulárnějších kapel skutečně děje, čím si prošla a prochází.
Jen pro připomenutí: prazáklad Chinaski sahá až někam do 80. let a do Jičína. Dva spolužáci ze základky, Malátný a Hroch, zakládají kapelu, která se z původních punkových a studentsko-rockových počátků vyvinula ve velkou popovou mašinérii a generátora rádiových hitů (Každý ráno, 1970 atd.). Na cestě poztrácela řadu zúčastněných kamarádů-muzikantů (včetně tragicky zahynulého Hrocha), naposledy na konci roku 2017.
Je to takové poctivé, hořkosladké vzpomínání (s množstvím raritního materiálu), u kterého se říká mnohé a přitom je jasné, že vysloveno nemůže být a nebylo úplně vše. Pro citlivého introverta Malátného to musí být nelehký pohled zpět. Ztracení kamarádi jsou především jeho (bývalí) největší přátelé. Vlastně je vůbec div, že s podobným typem dokumentu souhlasil, byť asi nelze pominout autoterapický účinek: není rozumné v sobě dusit příliš mnoho bolestivých věcí. I pro introverta Malátného typu.
Tahle kapela dobře klame tělem: navrch hodná a spořádaná parta muzikantů, uvnitř úřadující démoni. Možná proto může být film Každej ví kulový přitažlivý i pro neposluchače kapely. A rovněž funguje jako výborný doplněk k Malátného povedené knižní prvotině Chinaski poprvé (2013), ve které se frontman Chinaski otevřel světu ještě o chlup víc.
