V době, kdy se David Lynch zabývá hudbou a bůhvíčím dalším, Jim Jarmusch natáčí jeden zbytečný film za druhým a bratři Coenové se věnují žánrovějším dílům, se Richard Linklater pokusil vzít útokem trůn pro krále amerického nezávislého filmu. Do značné míry experimentálním snímkem Chlapectví se mu to povedlo. Linklater po dvanáct let točil osudy jediného chlapce, který se z nevinnosti postupně vydává směrem ke zmatku dospělosti.
Jeho cestu lemují všechny známé motivy jako je problematický vztah s otcem, ještě větší problémy s otčímem, první lásky, experimenty s drogami. Zkrátka všechno, co si sami pamatujeme z tohoto období transformace. Pro českého diváka tento přístup není nijak nový, možná právě u nás se Chlapectví dostane sice nejpřipravenějšího, ale zato nejkritičtějšího přijetí ve světě vůbec - Linklater totiž do jisté míry aplikuje časosběrnou metodu, kterou se u nás proslavila Helena Třeštíková.
Skutečnou novinkou ale je to, že Linklater film celý napsal, a nejde tedy o dokument (alespoň ne v prvním plánu, v tom druhém samozřejmě ano, proto sledujeme proměnu Ameriky, mezilidských vztahů i třeba populární hudby). Výsledek je překvapivý, emočně silný a filmově natolik podmanivý, že ihned pochopíte, proč má Chlapectví na serveru metacritic.com průměrné hodnocení z 50 recenzí 100 procent.
