Snesitelný, typicky lustigovský kýč v lehce televizním podání. To je novinka Milana Cieslara Colette, která se do dějin české kinematografie zapíše jen velmi nevýrazným písmem. Na té stránce bude napsáno, že snímek stál kolem sta milionů korun (což je hodně), že má mezinárodní ambice (což je potěšitelné, zároveň trochu dvojsečná zbraň) a že v něm Jiří Mádl znovu potvrzuje, že je velmi šikovným mladým hercem.
Ale žádný nenahraditelný zážitek od Colette nečekejte. Přeci jen doba a brutalita Démantů noci (natočených také podle Lustigovy předlohy) jsou nenávratně pryč. Právě při srovnání rozdílů mezi Němcovým majstrštykem a Cieslarovým snímkem se naplno projevuje slabost Colette. Při vší snaze ukazovat odpudivost lágru a života v něm, působí Colette přehnaně uhlazeným dojmem, který ji posílá do kategorie kýče. A příliš tomu ani nepomáhají ani televizně ploché charaktery „obyvatel“ Osvětimi.
Na druhé straně je celkem osvěžující způsob, kterým je celá Colette vyprávěna. Jedná se o střípky ze života v táboru smrti, což připomíná legendární Schindlerův seznam. Na přiblížení se k této metě by ale v Colette přeci jen muselo být trochu syrovosti a skutečné brutality Démantů noci.
