Větší, drzejší, bláznivější, potřeštěnější, vyšší frekvence hlášek - to ano. Ale vtipnější? To je otazník. Zatímco u jedničky Deadpool (2016) byl poměr akce, vtipů pro mainstreamové publikum a vtipů/hlášek pro zasvěcené/erudované dokonale vyvážený, u dvojky se vybalancování výrazně vychýlilo ve prospěch autistického pobavení samotných tvůrců bez ohledu na publikum.
Navíc chybí uměřenost - pokud řeknete určitý vtip jednou za dvě minuty, ještě to funguje. Pokud dost podobných gagů nasázíte vedle sebe za stejný čas třeba dvacet, tak to působí značně kontraproduktivně. A pokud k tomu přidáte dost vachrlatý a řídký hlavní příběh (jeden teenager neví co se sebou a hledá své místo ve světě), leckterý divák se nezbaví neodbytného pocitu, že autoři Deadpool 2 se tak trochu stali obětmi vlastního úspěchu.
Škoda přeškoda odchodu talentovaného režiséra "jedničky" Tima Millera, který původně pracoval i na Deadpool 2. Evidentně měl větší cit pro proporce a jedinečnou (dez)interpretaci superhrdinských pravidel než režisér "dvojky" David Leitsch.
Aby nebylo mýlky, Deadpool 2 je povedená, vtipná, zábavná a místy hodně originální záležitost. Jenom prostě první Deadpool nasadil laťku hodně vysoko a Leitschovu týmu se jí nepodařilo přeskočit. Navíc se celá adaptace stala předvídatelnější a tím trochu nudnější. A to i přes celou řadu skvělých vtipů a scén.
