Obávaný režisér Roland Emmerich (2012, 10 000 př. n. l., Godzilla) dále zkouší inteligenci filmových diváků. Nejnovější spektákl Den nezávislosti: Nový útok, ve kterém si slizské potvory nedají pokoj a zase se kérují do planety Země, by se dal označit jako kvintesence a přehlídka klasický emmerichovských lapsů.
Ne, nejde o okázalou, bombastickou show, plnou digitálních efektů, velkých měřítek a pompézní scén, ostatně tyto výrazové prostředky do epických sci-fi právem patří. Mnohem horší je, že Emmerichova novinka příliš nefunguje na narativní, střihové rovině. Stejně jako v předchozích jeho filmech je tu řada nadbytečných scén či podivně poslepovaných sekvencí, které postrádají vnitřní logiku nebo návaznost/soudržnost. Výsledek pak působí jen jako prapodivná skrumáž rozstřelených obrazů, jejichž jediným účelem je ohromit bez ohledu na použité prostředky.
Ve Dni nezávislosti: Nový útok ovšem Emmerich přidal několik novinek. Nikoho nepřekvapí, že ne ku prospěchu věci. V první řadě politickou korektnost lišácky spojenou s hokynářským kalkulem: takže tu máme nejen pár stárnoucích homosexuálů, ale i řadu etnických menšin plus čínskou pilotku - přesně jak to dnešní nátlakoví aktivisté ve Spojených státech požadují. Tady opravdu chybí jen ta pověstná jednonohá lesbička. Plus náznak výtvarné nepůvodnosti: poskakující mimozemská královna ve scéně s autobusem trochu připomíná příšerku muto z poslední Godzilly (2014). Sečteno podtrženo: klasický Emmerich. Bohužel se chystá Den nezávislosti 3.
