Frontman a hlavní autor hudby a textů Divokýho Billa Václav Bláha odvedl velmi slušnou práci. Po několika dejme tomu řemeslně ucházejících, nicméně nepříliš výrazných albech (vzato v kontextu celé diskografie kapely) jakoby teď chytl za pačesy druhý tvůrčí dech a čerstvou energii, která hodně sálala z debutu Propustka do pekel (2000).
Zdatně mu u toho sekundovali další spoluhráči jako třeba kytarista Roman Procházka, který hodil do placu hudbu k povedené titulní skladbě nové desky. Novinka Tsunami je i díky tomu jako za starých časů plná silných a dobře zapamatovatelných pecek - od odpichových a hravých keltských nářezovek, přes skladby s jižanským pohodovým feelingem až po pomalé balady -, které se tak dobře hulákají a hrají u táboráku nebo na jakékoliv přátelské slezině. O nic víc u kapel typu Divokýho Billa nejde a nikdy nešlo.
I po téměř dvaceti letech na hudební scéně a sedmi řadovkách přijít se silnými a čerstvě znějícími skladbami, které lze bez rozpaků zařadit do zlatého fondu kapely (Dobrý časy, Tsunami, Juarez, Kořala) - to je solidní výkon a pro pamětníky počátků Divokýho Billa na přelomu tisíciletí zdařilý restart. Málokteré tuzemské album z poslední doby nabídne posluchači tolik pozitivní energie a pohody jako Tsunami. Svůj díl zásluh na tom má i zkušený producent Pavel Karlík ze studia Sono, který s Billem dělá již třetí desku. Tedy dobrý soundtrack k nadcházejícím letním grilovačkám anebo také pozvánka na kterýkoliv připravovaný koncert Divokýho Billa v plné formě.
