Další linie Marvelu, která volně navazuje na Avengery a která ještě u prvního dílu Doctor Strange (2016) mohla působit ambiciózně a slibně, se propadla do bezradnosti a svazáctví. Na vině je především scénář, který místy nedrží pohromadě, takže se běžný divák v příběhu ztratí, a nepřekvapivě rovněž i politická korektnost.
Nejde o to, že téma paralelních světů je samo o sobě dost komplikované téma, a jen málokterý filmař má na to dostatečný talent, aby jej pojal přehledně pro diváka a současně věrohodně a do hloubky. Je třeba nastavit i zákonitosti jednotlivých dimenzí a motivy a směřování jednotlivých postav tak, aby v příběhu netrčely logické díry z hlediska narace. Režisérovi Samovi Raimimu (Spider-Man 3, Spider-Man 2) se to bohužel nepovedlo. Uprostřed běsnění digitálních efektů divák ztrácí nit a vlastně mnohdy neví, proč jednotlivé figury, dělají to, co dělají a proč nedělají něco smysluplnějšího.
Příval politické korektnosti a woke ideologických výstřelků v posledních filmech Walt Disney/Marvel Studios, které škodí filmařině samotné, snad ani nemá smysl komentovat. Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství jde však mnohem dál. Samozřejmě se zde objeví křečovitý motiv dívky, která má "dvě mámy", což film katapultuje do dimenze konjunkturálního jasánkovského snažení.
V další a další dimenzi se pak objevuje nejrůznější woke a korektní kombinace původních marvelovských postav - tedy ideologické a tedy trapné. Vše by pak mohlo vyústit do posledního levelu (který se zde naštěstí neobjeví), kdy Captaina Americu ztvární legendární jednonohá mentálně retardovaná lesbická černoška. A pak už jenom zhasneme. S takovým gulášem si neporadí ani velmi solidní herectví Benedicta Cumberbatche v hlavní roli.
