Lepší, to znamená akčnější a nápaditější, než předchozí film Fantastická zvířata a kde je najít (2016). I když vezmeme v potaz, že "jednička" byla z velké části nutnou expozicí, uvedením do děje, film se nesnesitelně táhl, občas zamrzl a v porovnání třeba s předchozí sérií o Harrym Potterovi postrádal atmosféru. Grindelwaldovy zločiny jsou naštěstí jiné kafe, opět se prokázalo, že není nad to, když do akce vstoupí pořádný záporák.
Byť u dvojky je v podstatě stejný tým hlavních tvůrců (režie David Yates, scénář J. K. Rowling, kamera Philippe Rousselot), děj znatelně zrychluje. Rozehrává se zde gejzír napínavých honiček, kouzelnických soubojů a kreativních nápadů, lechtající fantazii diváka. Teprve nyní svět Mloka Scamandera/J. K. Rowling pořádně ukazuje svou vzrušující a fantaskní tvář. Zásluhu na tom má i vstup těžkých hereckých vah - pořádně vyparáděného Johnnyho Deppa coby mocichtivého kouzelníka Grindelwalda a Jude Lawa jako mladého Brumbála.
I přes zařazení vyššího rychlostního stupně se filmaři neubránili některým bolestně hluchým scénám. Zejména lze vypíchnout první fázi scény ze hřbitova, ve které dojde na lopotné vysvětlování a nezbytnou retrospektivu. Část diváků zde usne a část vytáhne papír a tužku a začne si kreslit vztahového pavouka, aby se vůbec vyznala v ději (druhá fáze s Grindelwaldovým projevem a čarováním je naprosto jiná liga). Filmu by určitě slušely trochu přísnější střihačovy nůžky. Přesto Grindelwaldovy zločiny začínají konečně fungovat jako moderní a dobře udělaná pohádka pro celou rodinu. A hlavně se dost těšíte na třetí díl.
