Brrr, česká kinematografie v uplynulých desetiletích nepřišla s tak komplexní, pečlivě vystavěnou, přesně zacílenou a brutální pomstou reálného člověka člověku jakou je nový film Ireny Pavláskové Fotograf. Postava souložnice fotografa, jejíž předlohou je bezpochyby exmilenka fotografa Jana Saudka Sára Saudková, je tak nechutná zlatokopka, že se z ní divákovi zvedne žaludek. Její postupný přerod z naivní pipky z nýmandova v lidskou pijavici je brilantní a v závěru filmu z plátna dýchne čisté zlo a chlad (toto není spoiler).
Bezpochyby je Saudkovým majstrštykem, že pro tuto pomstu umělecky angažoval jiné nadané ženy (kromě Pavláskové i herečku Marii Málkovou coby milenku) - jen tak je triumf a zadostiučinění stoprocentní a nejsladší. Ostatně, Pavlásková už podobné téma využívání moci v mezilidských vztazích zpracovala již v debutu Čas sluhů (mimochodem rovněž s Karlem Rodenem). Teď už je jedno, jak to mezi Saudkovými bylo ve skutečnosti a zda si Saudek trochu nepřibarvuje. Už Lenin věděl, že důležité je vyprávění s obrázky, nikoliv skutečnost.
Bohužel celá tato reálná vrstva odplaty stárnoucího umělce jedné z mnoha exsouložnic přebíjí celý filmový obraz umělecké osobnosti Jana Saudka a jeho tvorby. Jen tak se Málková mohla stát dominantním hráčem na plátně a její skvělý výkon zastiňuje dokonce i neméně úžasného Karla Rodena v roli Fotografa (oba jasná nominace na herecký výkon roku).
Pavlásková se při rozkrývání Saudkových démonů, inspirací a tvorby bohužel nedostala dál než na úroveň Saudkových promluv a sebestylizací v bulváru coby permanentního spermoně. Logický důsledek angažování samotného Saudka coby spoluscénáristy. Namísto ponoru do Saudka jsme svědky záplavy kyprých zadnic a korpulentních poprsí zúčastněných dam a ponoru do úplně jiných míst. Dobře, skutečná Saudková teď asi bude chodit kanály, lidé si při kontaktu s ní navléknou tlusté gumové rukavice a budou se nepokrytě pochechtávat jejímu "fotografickému" snažení. Při hledání Jana Saudka však Pavlásková, ani Saudek nedokázali překročit svůj stín.
