Docela zajímavý film, který ale až příliš bolestně ukazuje ošidnost a limity filmování někde na druhém konci světa. Debutantka Vendula Bradáčová vyjela s kamerou do nepálského Káthmándú, aby zachytila alternativní existenci herečky Doroty Nvotové coby organizátorky trekových výprav do Himalájí a současně idealistické ženy, která chce pomocí tamním dětem alespoň trochu zmírnit bídu chudého Nepálu. Díky nenadále eskalaci je však vyznění filmu zcela odlišné, než si tvůrci původně představovali.
Výsledný tvar a překvapivý závěr před autory a diváky staví otázku, nakolik je vůbec možné při letmém průletu cizí kulturou a cizími životy poznat to skutečně podstatné a důležité. Vlastně jen díky náhodě a "dotvoření" životem Fulmaya odhalila dva velké konflikty, které se před očima filmařů odehrávaly a o kterých neměli tušení (spolu s nimi po většinu filmu i divák): týrání dětí a rozpad jednoho vztahu. Pokud by vyvrcholily o pár týdnů později (k čemuž klidně mohlo dojít), dokument by přinesl zcela odlišný, a do značné míry zkreslený obrázek výseku života Doroty Nvotové a jejího snažení či směřování.
I tak je ale téma buddhistické kultury a Evropana/Evropanky, hledající únik před sebou samou a "ubíjejícím" životem ve vyspělé zemi dostatečně zajímavé, než aby se Bradáčové debut dal odbýt mávnutím ruky. Byť autor na základě vlastních zkušeností si dovoluje podotknout, že Nepál není tak nehostinné a zaostalé místo, jak občas dokument naznačuje, a klidně by o něm uvažoval jako o místu pro důchod.
