Již prohlášení, že novinku Tales of Us nebudou doprovázet singly, sděluje vše podstatné. Po nepochopitelném výletu mezi disko odpad osmdesátých let v podobě předchozí desky Head First přichází britské duo Goldfrapp s dalším stylovým přemetem. A říká také to, že album je třeba vnímat jako homogenní celek a nikoli jen jako sbírku písniček, které zabloudily na stejný disk.
Ucelená je novinka nejen konceptem (skladby jsou pojmenovány po fiktivních postavách, o nichž pojednávají), ale i zvukem. S výjimkou připomínky trip-hopových kořenů v Thea jde o desku poklidnou, komorní, s obyčejnými písničkami, jimž vévodí smyčce a akustické kytary a éterický, konejšivý vokál Alison, vdechující jim až folkový nádech.
Sevřenost je zároveň jednou ze slabin desky. V závěru začíná splývat a v plné nahotě tak obnažuje úskalí elektronických kapel vstoupivších na pole písniček, totiž určitou schematičnost. I přes tyto drobné výtky jde ale o nejvyrovnanější nahrávku britského dua.
