I druhý případ soukromého detektiva Cormorana Strika Hedvábník, který pod pseudonymem Robert Galbraith napsala Joanne Rowlingová (foto), nedokáže rozptýlit pochybnosti, zda by ohlas díla byl tak rozsáhlý, překlady tak četné a recenze tak nadšené, kdyby čirou náhodou nešlo o autorku Harryho Pottera. Novinka stylově od předchozího Volání Kukačky neuhýbá ani o píď, opět Galbraith spíše šetří akcí a děj posouvá kupředu hlavně na základě pečlivého prověřování stop a nekonečných dialogů.
Výsledek je pak bohužel podobný jako v případě Volání Kukačky - cca 500 stran rozvleklého textu, na kterých se autorka nedokáže nabažit vlastní schopnosti plastického popisu prostředí, trefných psychologických postřehů a pečlivého vypisování i těch nejniternějších činností, které hlavní hrdina vykonává. Takové schopnosti se u spisovatele/spisovatelky cení, pokud jich užívá v rozumné míře nebo pokud je ovšem dokáže ukočírovat nějaký soudný redaktor vydavatelství, který dokáže oddělit to podstatné od nadbytečného balastu .
Na druhou stranu se Galbraithovi/Rowlingové nedá upřít, že v přeplněném panteonu slavných detektivů dokázala vytvořit zajímavou a sympatickou figuru Cormorana Strika, jehož druhé vyšetřování (vražda výstředního autora násilnických románů) se navíc šikovně snaží literaturu vrátit na piedestal vážné a seriozní věci, pro kterou se lidé dokáží dopustit i těch nejodpornějších činů. Ale stejně jako pro Volání Kukačky a ostatně i pro díly Harryho Pottera tak v případě Hedvábníka platí - škrtat, škrtat, škrtat.
