Ani druhý letošní pokus o zpracování řecké legendy nedopadl nijak přesvědčivě. Ale zatímco snímek Rennyho Harlina Herkules: Zrození legendy lze označit za víceméně blábol, novinka Bretta Ratnera (X-Men: Poslední vzdor) se alespoň vyšvihla na solidně natočené béčko. Nic více, nic méně.
Plusy: divák zde nenalezne nic, co by ho vyloženě odpuzovalo. Hlavní postava v podání Dwayne Johnsona neblábolí a na plátně se pohybuje docela uměřeně a důstojně. Podobně celý scénář - žádná sláva, žádné blyštivé momenty, nýbrž standard, který se dá se zamhouřením obou očí skousnout. Děj relativně svižně odsýpá, je zde dostatek akcí, na kterých je vidět, že Paramount a MGM úplně neškudlily.
Zápory: v první řadě choreografie bojových scén. Málo napětí, předvídatelnost, nenápaditost, absence nějakého rozpoznatelného režisérského rukopisu. Navíc přijít s podobným filmem ve stejném roce, kdy kina ovládl výtvarně i filmařsky úchvatný trhák 300: Vzestup říše, je jako koledovat si o pořádnou přes ústa. Rovněž scénárista Evan Spiliotopoulos trochu nesmyslně vyhmátl tu ne úplně nejzajímavější peripetii Herkulova života (pomoc thráckému králi) a legendárních dvanáct hrdinských skutků (boje s nestvůrami, monstry atd.) je odbito jakýmsi rychlým úvodem. A v neposlední řadě rovněž Johnsonova maskulatura už není, co bývala. Sečteno podtrženo: solidní, leč zapomenutelný mírný podprůměr.
