Po solidně rozjetém a slibném druhém dílu přichází viditelné zpomalení a rozmělnění celého příběhu. A to i přesto, že samotné téma skolení draka Šmaka a bitvy pěti armád skýtá skvělou příležitost pro spektakulární, epické a dechberoucí bojové scény. Finále Hobita, byť bezpochyby efektní a s některými vynikajícími momenty, tak nenabízí to pravé grandiózní vyvrcholení, které by si rozsáhlý třídílný projekt zasloužil.
Režisér Peter Jackson především nedokázala udržet jasnou a přehlednou kostru závěru rozsáhlé ságy, minimálně od momentu, kdy proti sobě na pláni pod Ereborem stojí šiky elfů, lidí, trpaslíků a skřetů. Byť se snaží držet osvědčeného schématu "naši nejdříve dostávají přes ústa, aby se pak díky statečnosti, chytrosti a štěstí domohli vítězství", ve skutečnosti se zde beze smyslu nahodile utkávají hordy potkavších se bojovníků té či oné strany, aniž by některé sekvence vyústily v nějaký závěr nebo se napojily na hlavní tok filmu.
Již tak dosti vachrlatou dějovou linku velké bitvy navíc narušuje Jacksonova snaha pochytat hodně zajíců najednou: pronásledování Saurona, lásku mezi trpaslíkem Kilim a elfkou Tauriel, Legolasova vzpouru proti královi lesních elfů Thranduilovi nebo postavu drobného hajzlíka Alfrida. Očekávaný útok druhé armády skřetů se pak smrskne na pobíhání několika zoufalců po ledu a nekonečné souboje muže proti muži. Na druhou stranu, příznivci Tolkienovské estetiky a 3D efektů si skutečně smlsnou a drak Šmak namluvený Benedictem Cumberbatchem (na dabingové kopie nemá smysl chodit) je prostě sexy. V porovnání s trilogií Pán prstenů, byť technicky méně dokonalou, ale Hobit o několik kroků pokulhává.
