V kontextu posledních pár let české kinematografie bezpochyby vysoce nadprůměrný film, s krásnou výpravou, hudbou a řadou velmi povedených momentů. Bohužel možná hlavním dojmem, který si divák ze sledování nového filmu režiséra a scenáristy Petra Václava (Skokan, Cesta ven, Nikdy nejste sami, Marian) odnese, je vědomí, jak moc geniální byl podobný film Amadeus (1984) Miloše Formana.
Možná, že to srovnání není fér, přesto se mu neubráníte. Zatímco Forman na pozadí života skutečného W.A. Mozarta nádherně vyfabuloval neexistující, leč strhující konflikt mezi geniálním Mozartem a nadprůměrným Salierim, Václav se více drží pravděpodobných faktů. Což je paradox, vzhledem k tomu, že o skutečném Josefu Myslivečkovi toho až tak moc nevíme. Ale deset let práce na látce a studia dostupných pramenů však Václavovi dává solidní pravděpodobnost věrohodnosti filmového Myslivečka.
Snaha přiblížit se co nejvíce skutečnosti však režiséra omezují. Jeho Il Boemo je až příliš konvenční portrét. Bez překvapení a bez většího konfliktu. Václavův Il Boemo je tak především nadaný a vytrvalý sukničkář, který se ke kýženým hudebním metám dostal hlavně přes postel a dobře zacílené soulože. A kterého na kolena srazí ošklivá nemoc (dle všeho syfilis). Václav tak skoro úplně opomíjí možná to, co je na Myslivečkovi nejzajímavější - jak se neznámý mlynářský synek z Prahy dostal a uchytil v centru tehdejší pop music, tedy v Itálii v 18. století. Což je škoda, protože příběhy outsiderů vždy táhnou.
Nepřekvapivý životopis Il Boemo tak zachraňuje několik tahů - v první řadě výborný Vojtěch Dyk, který podal jeden z životních výkonů (navíc takřka výhradně v italštině), opravdu čarokrásná a historicky pečlivá výprava (lokace v divadle Como, Stavovském divadle, italské paláce atd.) a pak samozřejmě velmi povedené užití Myslivečkovi nadčasové hudby. Již jen proto se vyplatí na Il Boema zajít.
