Konečně! To je snad poprvé od alba Come Clarity (2006), co švédská metalová úderka In Flames přišla s nějakými zajímavými kytarovými riffy. Což je u kapely postavené hlavně na riffech docela podstatná věc. V mezidobí "Plameny" neprožívaly nejšťastnější období. Po vleklých problémech s alkoholem se zřetelným dopadem na fungování z kapely v roce 2010 odešel hlavní tvůrce muziky, kytarista Jesper Strömblad. Album Sounds of a Playground Fading z roku 2011, které složil druhý kytarista Björn Gelotte, trpělo mnoha dětskými neduhy a ve výsledku představovalo jednu z nejprůměrnějších nahrávek v diskografii In Flames.
Novinka Siren Charms jakoby začala psát novou kapitolu v historii skupiny. Je zde dostatek silných a zapamatovatelných skladeb, které staví na zlatém receptu In Flames - kombinaci metalové energie, silných riffů, čistých a uřvaných/halekaných vokálů a popového smyslu pro výraznou melodii. K tomu se přidává čím dál větší zalíbení v moderních technologiích, které kapele odkrývají nový prostor a do značné míry prodlužují životnost důkladně vyzkoušených muzikantských postupů a aranžérských tahů.
Ve výsledku In Flames nahráli album, které sice nebude patřit k nejsilnějším výtvorům Anderse Fridéna a spol., na druhou stranu představuje solidně odvedenou práci a příjemnou nahrávku na prvních několik poslechů. Důležité je, že noční můry z předešlých let jsou podle všeho pryč, což ostatně naznačuje návrat k logu z let 2002 až 2007. Ty sice nepatřily k nejkreativnějšímu období In Flames, spíše k poctivému betonování dobytých pozic. Nic jiného nikdo asi od Švédů už ani nečeká.
