Těžko k zásadnímu, téměř dvacet let starému dokumentu Igora Chauna Nesmrtelný život a smrt Mikiho Volka, rokenrolového krále dodávat něco nového, překvapujícího, něco, co by nějak převrátilo či výrazně posunulo náš pohled na padlou ikonu 60. let. Publikace Jaroslava Kříženeckého Miki Volek - Nespoutaný život krále českého rock and rollu ani takové ambice nemá.
Spíše chce doplnit známá fakta, servírovat další střípky do skládačky Volkova pestrého života a maximálně zkompletovat existující obraz, aniž bychom ho ovšem museli jakkoliv znatelně revidovat. Ostatně tento přístup podtrhuje výčet komplexní diskografie a filmografie Mikiho Volka v závěru publikace. Nejcennější přínos Kříženeckého knihy tak spočívá v nových podrobnostech již známých Volkových peripetií. Týká se to například jeho raného účinkování v Crazy Boys, věznění v tehdejším východním Německu, Volkova manželství, účinkování s amatérskou skupinou Transit v 70. a 80. letech nebo smutného závěru zpěvákova života.
Co naopak Kříženeckému schází, je nějaký výraznější osobní, zainteresovaný pohled na Volkovu tvorbu a jeho přínos vývoji moderního československého popu. Tam, kde autor neví nebo názor nedokáže zformulovat, vypomáhá si citáty tehdejších recenzí, z dobových časopisů či pamětníků tuzemského showbyznysu. Berme proto knihu Miki Volek především jako důstojnou připomínku a shrnutí života ve své době nepřehlédnutelného entertainera, byť poněkud chladně zpracované, než nějakou objevnou práci a snahu hledat kontroverze za každou cenu.
