Spojení režiséra Nicolase Winding Refna a herce Ryana Goslinga dalo vzniknout již druhému nezapomenutelnému filmu. Na rozdíl od předloňského Driveu přesto nelze na první dobrou film Jen Bůh odpouští označit žádnou jednoduchou nálepkou jako „geniální film“, „filmařská dokonalost“ či „kinematografický skvost“. A přesto je tím vším.
Příběh neexistuje, spíše rámec – pomsta, kterou má mladý Američan Julian, žijící v Bangkoku, vykonat na místním policejním bossovi. Na tento rámec pak jsou navěšeny nejrůznější obrazy, bizarní výjevy i například pěvecká čísla. Znalci díla Davida Lynche asi budou chrochtat blahem. Co omráčí nejvíc, je kamera – v sytě barevném světě se Julian snaží bránit své povinnosti pomstít vraždu bratra, k tomu hraje překrásná ambientní hudba. Vše plyne pozvolna a prostřednictvím podivného střihu. Co je sen? Co je realita? Co je trip, halucinace?
Celý film lze vnímat jako ošklivou noční můru plnou násilí a sexu; kdyby se Julian na konci probudil, málokterý divák by se mohl divit. Refn se však naštěstí k takovému snadnému řešení neuchyluje a raději diváka nechá v nevědomosti. Takové jsou velké postmoderní filmy a za odvahu právě takový natočit si Refn zaslouží obdiv.
