Drobná splátka velkého dluhu. Geniální matematik, logik a kryptoanalytik Alan Turing se během druhé světové války velkou měrou podílel na prolomení nacistického šifrovacího kódu a na konečném vítězství Spojenců nad Třetí říší (připisuje se mu záchrana asi 14 milionů lidí). Kromě jiného rovněž položil základy moderních počítačů (tehdy zvané Turingovy stroje) a počítačové vědy. Na počátku 50. let byl britskými soudy odsouzen kvůli své homosexualitě, donucen k chemické kastraci a v roce 1954 byl nalezen mrtev (dvě hypotézy: buď sebevražda nebo otrava kyanidem). Královna jej pardonovala až v roce 2013 (!). Jinými slovy, další z mnoha příběhů o tom, že svět je tak trochu svině.
Hlavní trumf Kódu Enigmy? Bezesporu pečlivý a charismatický Benedict Cumberbatch. Nad jeho Turingem by se ustrnul i kámen. V první řadě asociál, vyšinutý génius povznesený nad okolní společností, a přesto tak zoufale toužící pro "normalitě", "lidskosti" a hlavně po lásce. V tom je hlavní postava srozumitelná každému z nás. I v tak komorním příběhu a při tak (pro publikum) nezáživných činnostech jako je luštění šifer dokáže Cumberbatch bez velkých gest vzít diváka za ruku a dovést ho do matematikova komplikovaného nitra.
Kde naopak norský režisér Morten Tyldum nevyužil všechny vrstvy Turingova nelehkého osudu, je střet geniality s lidskou průměrností. Kód Enigmy z tohoto hlediska není tak perfektně a uhrančivě hrajícím "orchestrem", jakým je například Formanův Amadeus. Cumberbatchovi zde evidentně schází protihráč, jeho Salieri, který by podtrhl výjimečnost hlavního hrdiny. Charles Dance coby podezíravý commander Denniston jím bohužel není. Každopádně ale solidně zvládnutý filmový portrét, který vyčnívá nad podobně laděnými snímky.
