Novinku Popular Problems osmdesátiletého zpěváka Leonarda Cohena provází obavy povahou odlišné než u desek jeho vrstevníků. Tedy nikoli dohady, zda nejde jen o zoufalý pokus urvat hrst dolarů na sklonku životní i umělecké dráhy, nýbrž, zda se kanadskému bardovi podařilo uhájit laťku vysoko nastavenou předchozím Old Ideas.
Pochyby však nejsou na místě. Podobně jako na Old Ideas se i na novince Cohen schoulil do nejkomornější polohy písničkáře křížícího především šanson, gospel a blues, ale i jiné vlivy. A nikterak závratný hlasový rozsah snad přesvědčivěji než kdy předtím nahrazuje frázováním a poetikou, z nichž prýští zřídka slýchaná autentičnost.
Je to zpověď osmdesátníka, přetékající vyrovnaností, smířením, ale i ironií, laskavou, bez ostrých hran, a především pokorou. Coby znamením, že završený život možná vždy nebyl snadný, ale jeho vrcholy i pády bylo možné nejen přežít, ale i poučit se a rozkvést směrem dovnitř. A tento celoživotní pohyb novinka završuje.
