Film Hlídač č. 47 (2008) může být absolutně v klidu. Jeho pozice doposud nejlepšího titulu ve filmografii režiséra Filipa Renče zůstává neotřesitelná. Vysoce ambiciózní Renčově novince Lída Baarová se bohužel nepodařilo překročit škatulku "nedotažený český historický film" s několika úkroky na obě strany - jak do výborných, tak i do trestuhodných pasáží.
Největší omezení evidentně vyplývají ze scénáře Ivana Hubače. Jeho Baarová nebo Goebbels coby klíčoví hráči filmu nejsou zajímavé postavy a to i přes fascinující mnohovrstevnatost historických předloh. Zejména říšský ministr propagandy, ztvárněný rakouským hercem Karlem Markovicsem, nemá občas daleko ke karikatuře. Markovicsův Goebbels by Němce určitě nepřekecal k totální válce. Stačí si na YouTube pustit originál.
Anebo Hitler "básníka" Pavla Kříže: výborně gestikuluje, rozehrává širokou paletu grimas a výrazu očí a při řvaní poplive všechny v dosahu dvou metrů. Jenže pak k tomu spustí česky a Křížův Hitler je poloviční. Snímku příliš nepomáhá ani statická a sterilní kamera Petra Hojdy (Na vlastní nebezpečí, Sanitka 2). Některé scény pak měl producent režisérovi rovnou zakázat: především sekvenci se souloží Goebbelse a Baarové, která ústí v kvazipsychedelické záběry bakelitových plamenů á la Studio Kamarád a hýkající Goebbelsovy tváře.
Co naopak potěšilo: solidně zvládnutá výprava a vynikající výkon Zdenky Procházkové-Hartmann coby 80ti leté Baarové (model Salieri vzpomíná na Amadea), která ohromí neokázalou autenticitou a emoční naléhavostí. Příjemné překvapení roku! Bohužel v tom Procházková-Hartmann zůstává hodně osamocená. Byť samozřejmě v rámci české kinematografii nejde o žádný velký průšvih, určitě se od Renče čekalo více.
