Severská avantgardní scéna vyslala do světa další pozoruhodné dílo. Norská excentrická hydra Manes, která v polozapomenutých 90. letech startovala původně ve škatulce progresivního black metalu a v novém tisíciletí se reinkarnovala do odlišné entity mixující elektroniku, metal, trip hop a temnou taneční hudbu, o sobě po několikaleté hibernaci dala na počátku letošního roku vědět povedenou kompilací Teeth, Toes And Other Trinkets.
Nové album Be All End All je pak první studiovou deskou po sedmi dlouhých letech, vyplněných remixováním předchozí tvorby, smýčením šuplíků a nekonečným vydávání experimentálních, temně ambientních EP. Je to doposud nejkomplexnější, nejambicióznější a nejpropracovanější album kapely, věc, která dosvědčuje nesmírný kreativní potenciál Manes. Prim hrají nejrůznější odnože elektronické hudby (od techna, trip hopu po dark ambient a dark pop) invenčně naroubované na rockovou písňovou kostru a vhodně dochucené nejrůznějšími ingrediencemi (jazz, šanson, filmová hudba atd.). Rozjímavá krása nahrávky se vynořuje pozvolna, teprve po několikerém pečlivém poslechu.
Na hřišti, z jedné strany vykolíkované avantgardisty typu Ulver či The 3rd And The Mortal a z druhé globálními vlajkonoši temné elektroniky Depeche Mode, se trondheimskému kvartetu podařilo vytvořit nadčasovou kolekci devíti silných skladeb, jejichž melancholicky-znepokojivá atmosféra by skvěle sedla do nějakého filmu Davida Lynche. Jedno z nejpodmanivějších alb letošního roku.
