Vysoce ambiciózní a vysoce nesrozumitelný film. Kde se stala chyba? Režisér Julius Ševčík (Normal, Restart) a scenáristé Petr Kolečko s Alexem Koenigsmarkem rozstřelili celý snímek do tak nesourodé a obtížně sledovatelné skrumáže fragmentů, že v celém pelmelu (o jednotném tvaru se dá stěží mluvit) výjevů a jejich návaznosti má potíže orientovat se i člověk, který děje kolem mnichovské dohody 1938 a reálie První republiky solidně načetl. O běžném divákovi nemluvě.
Takže tu máme rovinu diplomata a bohéma Jana Masaryka, který je zatížen velkým jménem, spojeným s Prezidentem osvoboditelem, a kterého sledujeme jednak v časech okolo Mnichova a jednak za jeho pobytu v americkém sanatoriu poté. Nevypočitatelné těkání mezi těmito polohami je současně zahuštěno spletitými diplomatickými hrátkami mezi Masarykem na jedné straně, a francouzskými, anglickými diplomaty, Konrádem Henleinem, Edvardem Benešem (!) atd. na straně druhé. Obzvláště vydedukovat, v čem spočívala Benešova finta na Masaryka, je úkol hodný zkušených kryptologů. Tady budou mít hlavu zamotanou i největší kingové z Černínského paláce.
Za takových okolností mohou Karel Roden (Masaryk), Oldřich Kaiser (Beneš) a další hrát třeba jako bozi, ale diváka spíše bolí hlava při přemýšlení, kdo tedy v Mnichově vlastně převezl koho a kdo za daných okolností "vyhrál". Škoda nevyužité šance, i v kontextu solidně odvedeného filmového řemesla kreativních a technických profesí filmu. Mimochodem, tvůrci Masaryka jakoby si tento handicap uvědomovali a promo z velké části postavili nesmyslně na náznacích lechtivých sekvencí Masarykových souloží a fetování. Spoiler: většina scén tohoto druhu obsahuje již trailer, film toho nenabídne o mnoho více.
