Po dvou nevýrazných a nenápaditých albech St. Anger (2003) a Death Magnetic (2008) Metallica konečně našla někdejší energii z 80. a 90. let a opět se po letech vrací na metalové výsluní. Jamesi Hetfieldovi a spol. se po dlouhém tápání a tvůrčí bezradnosti podařilo vytvořit ten správný tmel, který by dal dohromady to nejlepší, s čím kapela kdy přišla.
Novinka Hardwired...to Self-Destruct je povedeným skloubením thrashové nespoutanosti a naštvanosti á la 80. léta plus vyzrálosti a hudebního nadhledu padesátiletých muzikantů. Pamětníci si v této souvislosti vzpomenou na základní ikonické nahrávky Ride the Lightning (1984), Master of Puppets (1986) a ...And Justice for All (1988), které pomáhaly definovat základy thrashového království Bay Area. Hardwired... si z těchto zřídel inspirace nabírá plnými hrstmi, vše je samozřejmě posunuto do moderní podoby a křišťálového digitálního zvuku made in 21. století.
Někomu se možná bude stýskat po thrashové špíně osmdesátek, v podání chlapíků, kterým táhne pomalu na šestý křížek, by taková pozice vyznívala nutně nevěrohodně. Co snad nikdo neoželí, je minimum otravných kytarových sól, kterými byly osmdesátkové nahrávky prošpikovány. Mimochodem, novinka je prvním albem, na které skladatelsky nepřispěl sólový kytarista Kirk Hammett od svého příchodu do kapely v roce 1983. V konečném výčtu je Hardwired... albem, kterým Metallica procitla z dlouholetého spánku a které by ke kapele mohlo přilákat nové mladší fanoušky.
