Dánští indie kytaroví bohové Mew se svým pomalým tempem (v posledních letech čím dále línějším) konečně dobrali dalšího, v pořadí šestého alba. V dnešní uspěchané době však pečlivý a puntičkářský přístup sladce melancholického kvarteta působí sympaticky. Alba/písně se nevypouštějí na trh pod tlakem nenasytné poptávky posluchačského davu, ale jednoduše v okamžiku, kdy umělci mají pocit, že na ně vměstnali vše důležité a v daný okamžik podstatné.
V případě novinky +- je skoro šestiletá pauza pochopitelná. Oproti hypermelodické nahrávce And the Glass Handed Kites (2005) a "ploužákové" No More Stories... (2009) jakoby zde Mew chtěli předvést všechny své přednosti a polohy, ke kterým na své kreativní cestě dospěli. Tedy schopnost dále rozvinout odkaz britských Blur, zkombinovat moderní kytarový sound s prvky taneční a popové hudby a hlavně komplikovanou kostru každé písně vyfutrovat takovým počtem muzikantských nápadů, které by jiné kapele vystačily na celou desku.
"Plus minus" tak zní především komplexně, všestranně a mnohovrstevnatě, snad ještě více než podobná (celkově třetí) nahrávka Frengers (2003). Možná (určitě) v tom hraje návrat baskytaristy Johana Wohlerta do ustálené sestavy kamarádů, kteří spolu chtějí dělat hudbu. Indie rock, dreamy pop, epický rock pop, vše v jednom a hlavně vždy netuctová nadčasová hudba. Nestane-li se nějaké zvláštní překvapení, pak tu máme nejlepší progresivní kytarovku roku 2015.
