Jedna z nejvtipnějších knih pojednávajících o nedávné (a stále svištící) finanční a ekonomické krizi. Americký žurnalista Michael Lewis, specializující se na svět financí a ekonomiky, se vydal do nejpostiženějších zemí (Řecko, Irsko, Island a nakonec i Německo - kouzelný podtitul Cesta kolem nového třetího světa) a jal se důležitým hráčům klást zdánlivě jednoduchou, ale jedinou správnou otázku: Jak to, že jste tak (z)blbli?
Nečiní tak z nějakých ideologických pozic, čistě jen z hlediska zdravého rozumu. Výsledkem je čtivý a vtipně napsaný text o lidské zaslepenosti, pitomosti a chamtivosti, o nesmyslnosti současného finančního systému a směšnosti profesí zvaných makléř a investiční bankéř. Je to vlastně veselé čtení o smutných věcech, z nichž část ještě není dostatečně srozumitelně vysvětlena. Proč a jak Islanďany, dlouhodobě národ rybářů, najednou napadlo, že by se mohli stát bankéři? Jak je možné, že se Řekové dokázali prolemplovat a prolhat do Evropské unie? Jak to, že si Irové od politiků nechali hodit na hlavu dluhy soukromých bank? Atd. atd.
Ne, že by Lewis přicházel s nějakými bůhvíjakými objevy a geniálními odhaleními, spíše je cenný a přínosný jeho pohled vykuleného a trochu naivního kluka (byť ve světě financí není žádný jelimánek, zbohatl obchodováním s dluhopisy v Salomon Brothers), který sleduje vyšinuté lidi okolo sebe. Vlastně je tu jedna výjimka: novátorské a nekonvenční vysvětlení pozice Německa (financování Řecka, francouzských zemědělců, východního Německa atd.), které podle Lewise nevyhnutelně souvisí se zájmem Němců o fekálie, špínu a vlastní vyměšování: "Němci zkrátka touží být poblíž sraček, leč nikoli přímo v nich". Stále tedy platí, že v souvislosti s blbostí systému je nejlepší emigrací smích.
