Nový film Stevena Spielberga Most špionů velmi dobře ukazuje, jak velký je rozdíl mezi geniálním a "pouze" dobrým snímkem. Historické drama, natočené na základě skutečného příběhu elitního sovětského špiona Rudolfa Abela (vlastním jménem Viljam Fišer), nasazeného ve 40. a 50. letech v USA, je především konverzačka. Prim hrají dialogy mezi Abelem a jeho právníkem Jamesem Donovanem (Tom Hanks) nebo Donovana s agenty CIA, KGB, či se soudcem.
Na rozdíl od podobně postaveného, ďábelsky strhujícího Steva Jobse (režie Danny Boyle, scénář Aaron Sorkin) však Spielberg spolu se scénáristy bratry Coeny dal do kupy předvídatelný, spíše líně se vlekoucí příběh, který vás nikdy doopravdy nevtáhne do sebe. Je to dobře odvedená práce, v rámci žánru mírný nadprůměr, ale nic více. Nic, z čeho by si trochu náročnější divák sedl na zadek nebo co by si pamatoval ještě za půl roku. Příliš nefunguje ani "státotvorná" vrstva, tedy proč je pro americký systém důležité zajistit práva i pro lidi, kteří svým způsobem škodí.
I v takto řemeslně standardně zvládnuté látce se však najdou perly. Sekvence se sestřelením špionážního letadla U2, kvalitní Tom Hanks. A především úchvatný a pečlivý výkon britského herce Marka Rylance coby plukovníka Abela. Ten na legendárního špiona nepotřebuje žádná rozmáchlá gesta a la Chramostová, přehrávané divadelní herectví, naopak střídmost a uměřenost vdechnou postavě na plátně až mrazivou přesvědčivost. Rylancova kreace v Mostu špionů je tak paradoxně hlavní pozvánkou do kina.
