Jeden z nejočekávanějších blockbusterů letošního roku lákal pozornost filmových fanoušků již od oznámení studia Warner Bros., že jej vezmou pod svá křídla samé těžké váhy: režijně talentovaný Zack Snyder a produkčně Christopher Nolan. Snyder se do historie komiksových adaptací zapsal výtečnými snímky 300: Bitva u Thermopyl a (poněkud nedoceněnými) Strážci - Watchmen plus zabodoval filmem Sucker Punch podle vlastního scénáře. Ve všech těchto titulech Snyder ohromil invenční prací jak se samotným obrazem, tak s jeho zakomponováním do jednoho celku s hudbou.
Muž z oceli je v tomto ohledu překvapivě pokorný a relativně konvenčně natočený snímek, který staví hlavně na rychlém tempu a neustálém přívalu soubojů a akcí, které ovšem k závěru filmu (nezbytný padající mrakodrap) místy sklouzávají k lehké parodii (evidentně Nolan nepohlídal všechno).
Naopak palec nahoru si zaslouží scénárista David Goyer, které patrně nejlépe ze všech supermaních psavců do děje začlenil "kryptonské" motivy a který ze "Supermana" neudělal další barvotiskovou postavičku. Jednoznačným plusem je i angažování britského herce Henryho Cavilla. Zapomeňme na jeho účinkování v krutě nepovedené Válce Bohů (2011). Cavill dokázal "Supermana" sympaticky polidštit a vyvážit polohu osamělého superhrdiny a člověka, který by chtěl zapadnout, protože si příliš neví rady s nezvyklým darem.
Všechny tyto aspekty plus samozřejmě hudba Hanse Zimmera dělají z Muže z oceli neprvoplánovou, epickou a příjemnou zábavu, která na poli letošních velkofilmů asi těžko najde konkurenci (i když vyčkejme na Pacific Rim, rozvleklého Hobita je třeba spíše se obávat).