Nebylo snadné zůstat v uplynulých dvou desetiletích fanouškem New Order. Již jen vyznat se ve vztazích členů a v jejich projektech, zvláště po odchodu zakládajícího člena Petera Hooka! S výjimkou comebackové desky Get Ready (2001) se jejich novodobým nahrávkám dostávalo spíše vlažného přijetí (komplimenty následovala četná "ale"), naštěstí koncertní podoba skupina nikdy neklesla pod vysoko nastavenou laťku.
Ani recenze na novinku Music Complete, první studiové album za deset let (předchozí Lost Sirens pouze dávalo druhý dech nevydanému materiálu) nemohou najít shodu. Za rozporuplnou zpětnou vazbou je však nutné hledat i dohady, kým dnešní New Order jsou a kým mají být, respektive, jak se to s nimi má optikou stárnutí progresivních interpretů.
Obecně pro Music Complete platí, že vydařené jsou spíše písničky vystavěné na kytaře. Paradoxně se tak podařilo to, v čem předchozí dvě desky selhávaly. Totiž dát odlehčeným popovým písničkám s výraznými melodiemi náboj a ustřihnout je včas. Cenou však bylo, že „elektronická“ část alba, rozuměj skladby opírající se o beaty a elektroniku, povytahují obočí spíše údivem, než radostí. Dodnes tvoří koncerty kapely moderní adaptace klasického repertoáru, v nichž se, stejně jako tehdy v originálech, odráží dobové dění na elektronické scéně. Živě budou jistě i novinky dobré, ve studiové podobě však působí zastydle, až naivně. A tvoří tak pomyslnou druhou, už ne tak zářnou stranu roztříštěné novinky.
