Dlouho očekávaný prequel ke slavné Obecné škole se všemi svými přednostmi i nectnostmi. S tím, že těch druhých bohužel poněkud převažuje. Zatímco u Školy se mělký příběh, spíše volně nahozený sled scének, díky skvělým dialogům, přehršli vtipů a výborným hereckým výkonům ještě snesl, u dějového předfilmu Po strništi bos absence nějakého výraznějšího děje už hodně dráždí.
A to nejen vzhledem k výrazně menšímu počtu laskavě humorných scének, povedených hlášek atd, ale i kvůli způsobu vzniku scénáře. Film nezapře, že vznikl jako "sesypaný" scenáristický pelmel ze stejnojmenné, autobiograficky laděné povídkové knížky Zdeňka Svěráka. Vydobytí místa v klukovské partě na malém městě nebo náhled do dávné rodinné historie (jejíž pointu navíc divák odhadne dávno před koncem filmu) jsou sice hezké náměty pro několik "bakalářských" povídek, samy o sobě však rozsáhlý prostor celovečerního filmu neunesou.
A tak hlavními devizami novinky Jana Svěráka jsou povedené výkony herců, zejména představitelů dětských rolí. Především Alois Grec coby "malý Zdeněk Svěrák" září - je roztomilý, nikoliv přeslazený, a rozhodně se nenechá zastínit plejádou slavných hereckých kolegů (Tereza Voříšková, Oldřich Kaiser, Hynek Čermák, novou polohu dědečka ukázal Jan Tříska). Jedinou výjimkou je nadaný Ondřej Vetchý, který v roli tatínka působí poněkud bezkrevně a zakřiknutě.
I přes mělkost příběhu se však dá čekat, že se na Po strništi bos pohrnou davy. Oba Svěráci totiž vše dokázali (ostatně jako u několika předchozích snímků) umně zaobalit jakousi aurou hřejivých a nostalgických vzpomínek na dětství/předchozí roky, které jsou univerzální pro všechny.
