Každou dobrou snahu je třeba pochválit, tak pojďme chválit: zatímco před dvaceti lety Česká televize krimiseriálem Detektiv Martin Tomsa zacílila někam na desetiletého diváka, aktuální minisérie Případ pro exorcistu počítá s cca osmnáctiletým dvacetiletým obecenstvem. Tedy posun. V porovnání s Cirkusem Bukowsky se ale jedná o kumštýřský krok zpět a to již se nebudeme bavit o moderní tvorbě ve vyspělém světě.
Režisérovi Janu Hřebejkovi, který Případem debutoval na poli detektivek, se celá třídílná minisérie bohužel rozpadla do vrstev, které příliš nedrží pohromadě. Nedá se vůbec mluvit o nějakém výsledném tvaru. Ale nelze z toho vinit jen Hřebejka, díl odpovědnosti nese bezpochyby i kreativní producent a dramaturg Jan Štern. Snaha prosvětlit tuzemský pokus o noir atmosféru humorem a ironií nevyšla, nasazené hlášky buď nejsou vtipné nebo spolehlivě rozbíjejí děj anebo obojí.
Spousta záběru je tu očividně plonkových a jejich vystřižení by dílu znatelně prospělo, již kvůli spádu - jenomže televize holt potřebuje hodinový formát. Na mnoha místech má pak divák dokonce pocit, že se někde v postprodukci rozjely zvuková a obrazová stopa (!) - dramatické a gradující kvílení smyčců (?) se ozve na místech, kde se ani náznakem nic neděje a kde se divák ani nemůže něčeho "domyslet".
Za takových podmínek pak již není prostor ocenit dobré herecké výkony (hlavně zajímavým způsobem civilní a čím dál lepší Kláry Melíškové). Zejména když kulhá i scenáristická výstavba postav - takový tupě antiklerikální plukovník Vitouš Miroslava Krobota patří spíše do Troškových řachand než do seriózní snahy o současný krimiseriál. Postava Terezy Voříškové je zase chválena za to, že umí hledat na internetu pomocí Google. Je to škoda, ale prostě současné nároky TV produkce jsou i díky takovým dílům, jako je True Detective, o několik let napřed.
