Konečně po dlouhé době biják, který je "velký" a přitom současně chytrý, "hluboký". Třetí celovečerní film mladého Damiena Chazelleho (povedené snímky Whiplash, La La Land) První člověk o americkém kosmonautovi Neilovi Armstrongovi opět osvědčuje nesmírný talent, inteligenci a kreativitu hlavního tvůrce. Zvláště, když má po ruce úžasný scénář Joshe Singera (WikiLeaks, Spotlight).
Pečlivost, důraz na autenticitu, dar osobitého vyprávění, skvělé vedení herců - to je to, co diváka napadne při sledování příběhu prvního člověka na Měsíci. Již úvodní scéna letu Armstronga v experimentálním raketovém letadle X-15 vás katapultuje přímo do kabiny rozklepaného pekelného stroje, který se každou chvíli může buď rozbít o Zemi nebo odplout do neznámého vesmíru. Je to tak strhující a ohromně natočená pasáž, že se slabším povahám může udělat nevolno.
Technicky a řemeslně se jedná o film extratřídu. Spíše než mezník v dějinách a s ním spojený patos Chazelleho zajímá, kdo byli první průkopnici vesmírného létání. Ryan Gosling v hlavní roli opět (je to již druhá spolupráce s režisérem) předvádí ze sebe to nejlepší. Jeho Armostrong je ledově klidný v kritických chvílích, výkonný, ale současně lidský, když pohřbívá dvouletou dceru. Další Goslingův mistrovský výkon.
I samotný let prvního Apolla je pojat bez zbytečné heroické epiky (chybí scéna s vlajkou), zato velmi sugestivně a s prvotřídním synchronizováním obrazu a hudební složky. Skvělý, nádherný a podmanivý hold mužům, kteří létali do vesmíru a na Měsíc v technice, se kterou byste dnes nejeli ani do Krkonoš.
