Možná nejpříjemnější překvapení na poli českých filmů v letošním, distribučně podivném roce. Filmová adaptace románu Patrika Hartla (rovněž režie a scénář) totiž trochu klame tělem. Film, který se na první pohled tváří jako klasická tuzemská řachanda o vztazích a všude se opravdu prezentuje jako "komedie", je ve skutečnosti ne úplně veselé vyprávění z chlapského světa po čtyřicítce.
Čtyři kamarádi z gymplu (?) si ve středním věku víceméně v podobném momentu uvědomí, že nežijí úplně tak, jak si kdysi v mládí představovali. Mužskou krizi, poničené sebevědomí a mentální tápání zkusí vyřešit plněním téměř nesplnitelných úkolů. Samozřejmě, že takto rozehraný příběh nabídne množství (zde více méně zdařilých) gagů, hlášek a komických situací. Do nich ale režisér Hartl velmi zručně a místy velmi překvapivě sází vážné situace, při kterých vnímavějšího diváka mrazí v zádech. Takže žánr spíše tedy dramedy, v Prvokovi... nadprůměrně zvládnutá, se silnými, emočně naléhavými momenty a propracovanými postavami, napsanými tak, že jen málokdo z cílové skupiny se s některou z nich nebude schopen identifikovat.
Asi je možná zbytečné dodávat, že velký podíl na sympatickém a uvěřitelném vyznění filmu mají excelentní výkony v hlavních rolích v podání Martina Pechláta, Davida Švehlíka, Hynka Čermáka a Martina Hofmanna (ve vedlejších rolích, či spíše minirolích se tam mihnou desítky dalších hvězdných herců a hereček). Prvok, Šampón, Tečka a Karel má díky všem těmto ingrediencím nakročeno dostat se v návštěvnosti přes půl milionu diváků a velmi slušnou šancí stát se klasickým snímkem žánru - mnohý z diváků se k němu rád vrátí i po deseti dvaceti letech. Takový počin je v české kinematografii vzácný: kvalitní film pro masy.
