Český dokument za poslední roky nepamatuje tak vyhrocený souboj mezi filmovým autorským týmem a natáčenou osobou. Režisér Jakub Wagner, se kterým spolupracoval kupříkladu autor knihy Český krtek v CIA Vladimír Ševela, se pokusil vykreslit barvitý portrét nejslavnějšího špiona komunistického Československa Karla Köchera, na druhé straně Köcher samotný se do snímku logicky pokusil propašovat vlastní sebestylizaci coby významného špionského esa, kterému řada nadřízených házela klacky pod nohy.
Ošemetná situace pro tvůrce, obzvláště pokud se ponoří do bizzarního světa dvojitých agentů, tajných zákulisních her velmocí a utajovaných skutečností (dodnes není jasné, co tak špičkového Köcher vynesl ze CIA pro KGB, ve filmu to nezazní). Výsledné vyznění filmu je určeno především "přetahovanou" mezi Wagnerem a spol. na jedné straně a Köcherem na straně druhé.
Tam, kde se Wagnerovi podařilo sehnat zajímavé dobové svědky a dohledat archivní složky (mimochodem tady produkce odvedla kus práce, v Rinovi vystupují například Köcherův právník z doby jeho zatčení Robert Fierer nebo lovec špionů z ministerstva spravedlnosti USA John Martin), snímek získává spád a napětí zdařilého thrilleru. Tam, kde Köcher dostává příliš velký prostor, se divák ztratí v nesrozumitelných tazích a nepřehledných partiích mezinárodní špionáže.
Rinovi samotnému by prospěl poněkud dynamičtější střih a invenčnější režijní rukopis, řada mluvících hlav na ploše jeden a půl hodiny je solidní zátěž pro méně pozorného diváka. Jednoznačně povedeným tahem se ukázalo angažování Ondřeje Anděry (WWW) pro vytvoření hudební doprovodu. Znepokojivé podkresy na pomezí ambientu a industriálu skvěle dotvářejí atmosféru českého Dne pro Šakala. Sečteno podtrženo: Rino bezpochyby stojí za vidění, a to nejen zájemcům o historii studené války.
