Novinka Under the Radar Volume 1 britského zpěváka Robbie Williamse není řadovým albem v pravém slova smyslu. Několik čerstvých skladeb doprovází starší, dosud neuveřejněné. A třebaže protichůdná informace žije vlastním životem, oproti původnímu záměru zde nejsou žádné, které by předtím vyšly jako B strany singlů. Není to jediná pozoruhodnost, která desku obklopuje.
Zpěvák (či jeho management) si ji vydává sám, je dostupná výhradně přes jeho stránky, za příplatek i s autogramem. Za přímý přístup k fanouškovi ale Williams musel zaplatit vyloučením z hitparád (odmítly novinku zařadit) i některých médií (odmítly ji recenzovat). Dlouholetý Williamsův spolupracovník Guy Chambers lituje, že písničky vycházejí bez větší propagace, videoklipů, a v syrových verzích. Což je paradoxně největší přínos novinky. Dává zpěvákovi nahlédnout pod ruce, jak skladby vznikají, zrají, nabízí hlubší otisk autora i interpreta, než jindy leckdy zbytečně vyleštěné řadové nahrávky.
Pokud padesátiminutový celek působí roztříštěným dojmem, je to spíše pro různá data nahrávání. Pojítkem mezi tanečními čísly, baladami i tradičními popovými kousky je výrazný hlas, stejně výrazný rukopis i všudypřítomná kapka ironie. Znovu přibylo snad jen vlivů ze stadiónového rocku. Ne, není to jen kolekce odpadků a nedodělků, ale plnohodnotný, kompaktní celek, soudržnější a hodnotnější než některá Williamsova nedávná alba.
