Necelého půl roku po spolupráci se švédskou zpěvačkou Robyn na EP Do It Again přicházejí norští Röyksopp s další deskou. Rozlučkovou nebo chcete-li, alespoň poslední pod touto hlavičkou, neboť duo prý spolu bude nahrávat i nadále. O příčinách tohoto rozhodnutí lze spekulovat, nicméně obsah novinky The Inevitable End napovídá leccos o autorské únavě a vyčerpání.
Do světa taneční hudby Norové vtrhli osobitou produkcí. Trip-hopové rytmy se u nich spájely s bezstarostnými melodiemi, hřejivým analogovým zvukem a všudypřítomnou melancholií. Oba náladové póly se na nahrávkách všemožně proplétaly a doplňovaly, až se na obsáhlém projektu Junior/Senior oddělily do dvojice samostatných, emočně zcela odlišných alb. Novinka obě polohy opětovně propojuje. Vrací se k lehkonohým odlehčeným písničkám, které však mají posmutnělý, nostalgický nádech. I mezi řádky a slokami má navrch druhá složka, jsou plné samoty, odcházení i neschopnosti odejít, vypořádávání se ztrátami a bezvýchodnosti.
Více než kdykoli předtím nad novinkou platí, že se dvojice možná až příliš nechala unést aktuálním děním, především současnou americkou lo-fi produkcí. Proto rozostřený analogový zvuk, proto ponechání skladeb jakoby nedokončených, kdy připomínají spíše pracovní snímky, proto oproti minulosti jednodušší základy i (záměrně) ponechané nedodělky. U interpreta, který proslul citem pro detail i zvukovým perfekcionismem je však odklon od vlastního výrazu k řemeslně sice dokonalé, avšak rutinní, až anonymní produkci, zákonitě i krokem zpět.
