Dva důvody, proč zajít na drama Davida Dobkina Soudce. V první řadě scénář Billa Dubuquea a Nicka Schenka. Umně propojuje dva žánry, které mají američtí filmaři slušně zmáklé - soudní drama a rodinný film. Je to nenásilně a příjemně působící propletenec, který si z obou stran bere to lepší (napětí, zvraty, dobře prokreslenou psychologii postav, umně podaná "vážná" témata vztahů atd.). Na Soudce by se kupříkladu měli podívat kolegové z českého seriálu Život a doba soudce A. K. a inspirovat se, jak udělat scény ze soudní síně, aniž by působily staticky a uspávajícím dojmem.
Již výchozí situace je docela neotřelá a dává tvůrcům velký manévrovací prostor: oblastní soudce je podezřelý ze zabití/vraždy známého kriminálníka, kterého sám odsoudil. Hájí ho jeho syn, známý a cynický advokát, který má se svým otcem dlouhodobě napjaté vztahy. Do takto vykolíkovaného hřiště Dubuque a Schenk sázejí další vrstvy - cena kariéry a profesního odkazu a kolik jsme za ně ochotni zaplatit, pomíjivost života - , které film výrazně katapultují z běžného průměru.
Za druhé, velkou devízu představují soustředěné a povedené herecké kreace Roberta Downeyho Jr. a Roberta Duvalla (oba foto) v rolích ústřední dvojice příběhu. Robert Downey jako advokát Hank Palmer je většinou podobně jízlivý a cynický, jak ho známe z Iron Mana, aniž by přitom sklouzl k parodii a grotesce. A Duvall coby umírající soudce Palmer podává jeden ze svých životních výkonů. Celkově velmi příjemné překvapení podzimní sezóny.
