Patrně nejnudnější Spider-Man z pavoučí trilogie, pod kterou je podepsán režisér Jon Watts (rovněž Prokletý klaun nebo Cop Car). Stylizace Petera Parkera do naivního a nezodpovědného trouby, který procitá a svým způsobem dospívá až při spatření paseky, způsobené vlastní neschopností a joudovstvím, příliš fanoušky nepotěší. Proboha proč? Není to zajímavé, zábavné, není to sexy.
Fandové se navíc musí připravit na úvodní cca hodinu, hodinu a půl filmů, ve které se nesnesitelně žvaní. I přes zajímavý moment prozrazení Spider-Manovy identity a zapojení Doctora Strange, který do pavoučích storek vnese hodně slibný a potenciál skrývající prvek paralelních vesmírů, divák v úvodu těžko překonává zívání a chuť opustit kinosál. Chtělo by to stříhat, stříhat a stříhat. Celý film má 148 minut, z úvodu by se dalo oželet 20 až 30 minut, a nikdo by si toho ani nevšiml.
Grády nabírá Spider-Man: Bez domova až někdy v polovině, ve dvou třetinách. Tady nastupuje moment (schválně neprozrazuji), který film nakopne o dva levely výše a který všechny naznačené střípky složí do blyštivé mozaiky. Skvělé akce, emoce, vzrušení, neotřelé nápady a ucházející vtípky dávají zapomenout na nepovedený úvod a konečně rozjedou spider-manovský kolotoč na úrovni. Teprve teď je možné uvěřit motivům dospívání a přebírání odpovědnosti za své činy, se kterými si Watts od počátku filmu více či méně zdařile pohrává. Je to filmová popcornová zábava, s řídkým scénářem a hodně těžící z nostalgie, která i přes úvodní klopýtání a nudu nakonec dospěje do relativně zajímavého finále. Jo, a určitě neodcházet před koncem titulků.
