J.J. Abramsi, prosím, vraťte se! (Spolu)tvůrce takových seriálů jako Ztraceni, Alias nebo Hranice nemožného dal v roce 2009 nově odstartované filmové sérii Star Trek do vínku inteligenci, brilantní režii a naraci, to vše při zachování většiny atributů blockbusteru pro masy. V třetím díle Star Trek: Do neznáma však Abrams přepustil vzhledem k dalšímu projektu Star Wars: Síla se probouzí režii Justinovi Linovi (Rychle a zběsile 5,6, druhá řada Temného případu atd.) a na filmu je to znát.
Novinka bohužel ustoupila z výjimečného postavení, které Star Trek mezi vesmírnými sci-fi má, a stala se více standardní, předvídatelnou podívanou. Linovi nechybí jistota a cit pro napínavé scény a strhující epické souboje, postrádá však Abramsovu zkušenost, hloubku a smysl pro komplexnost. Tedy diváka bezpochyby potěší (byť u hardcore fanoušků to bude občas s krvácejícím srdcem) vybrané scény, například monumentální destrukce lodi Enterprise, nesmí však uvažovat nad logickými návaznostmi nebo až příliš prostoduchými dějovými zkratkami - tady Star Trek: Do neznáma evidentně skřípe.
Rozhodnutí svěřit scénář komikovi Simonu Peggovi (ve filmu rovněž hraje) rovněž překvapí. Byť sice Pegg po většinu filmu udržel svůj nevšední humor na snesitelné uzdě, přece jen způsob likvidace obří flotily zlounů spoustu příznivců, kulantně řečeno, vyvede z míry. A to nemusí být míněno nutně pozitivně. V třetím filmu se tedy Star Trek bezpochyby posunul a některým nečekaným přístupům je třeba zatleskat již jen pro tu samotnou odvahu. Ve výsledku však celá série poněkud ztrácí.
