Smutná ukázka nezvládnutých ambicí a pádu nadějně rozjeté filmové série aneb jak to dopadne, když vám sláva stoupne do hlavy. Zatímco první Strážci Galaxie nabídli svižnost, svůdný a chytrý mix elegantního a cynického humoru a k tomu osobitě a vizuálně velkolepě pojatý vlastní vesmír, čímž se do značné míry odlišili od většiny pompézních komiksových adaptací, aktuální dvojka je jen těžkopádnou, přeplácanou a uslzenou podívanou v duchu nejtuctovějších marvelovských tradic.
A to i přesto, že v prvním filmu jsme se v podstatě jen seznamovali se svéráznou partou kolem Petera Quilla/Star-lorda, zatímco ve Volume 2 máme již seznamovací tanečky za sebou a měli bychom být ohromeni svižně odsýpající akcí a kulometnou palbou kulervoucích hlášek a gagů. Nejsme.
Za tři roky od úvodního trháku se ze série vytratily hlavní devizy - ironie, nadhled, odpich a nenápadné boření klasických komiksových klišé. Jakmile se do děje začínají míchat americké hodnoty (Jsme rodina a máme se rádi, i když to moc nedáváme najevo) a vše je za únosnou míru zahušťováno prvoplánovitými efekty a předvídatelnými vtípky, je zaděláno na pořádný malér. A v závěru filmu se dokonce hojně a nepokrytě brečí, takže si divák připadá jako svíčková bába. Kde je lehkost, snaha pojmout marvelovský svět odlišně od většiny produkce?
Tak takhle ne, Jamesi Gunne (režie a scénář). Ano, slza by měla ukápnout, ale při vzpomínce na úvodní film. Doufejme, že podobně nedopadne Deadpool 2 nebo že se Gunnův tým u třetích Strážců Galaxie zase vzpamatuje a vzpomene si na někdejší cool energii.
