Třetí album po překvapivém oživení legendy americké alternativy Swans (v celkovém pořadí třinácté studiové) stírá rozpačité dojmy z předchozího The Seer. Žádné dvě předchozí desky ansámblu okolo Michaela Giry nezněly stejně, přesto vždy byly spojeny neviditelný poutem: většina materiálu vznikala živě, rozepisováním a rozvíjením oblíbené části právě dokončeného projektu. I některé motivy na novince To Be Kind proto mohou znít povědomě.
Skladby tentokráte provází nádech blues. Jako připomínka, že dnes tolik populární post-rockový žánr (Swans jsou oslavování jako jeho praotci, díky jeho rozmachu se dočkal docenění jejich předchozí katalog), se zrodil právě zde. V rozvíjení, obcházení a nastavování tradiční formy, ve hraní se syrovým zvukem ve sledu slok, standardních a improvizovaných částí.
Jinde je blues-rock odrazovým místem k psychedelickému blouznění, nikoli nepřipomínajícímu kapely první poloviny sedmdesátých let. Ale především je tu blues ve smyslu syrové, osobní výpovědi, u některých momentů si opravdu lze představit Giru, kdysi dělajícího ty nejšílenější práce jako ruční pokládání asfaltu - natolik jsou více jak desítiminutové skladby syrové, sevřené a autentické.
