Leica Gallery po dlouhé sérii úspěšných výstav mírně zaškobrtla. Spojení Tono Stana a barevné fotografie zní až neuvěřitelně, výstava Moje barvy tak vzbuzuje hned od počátku velká očekávání. Místo nadšení však bohužel nastoupí zklamání. Výstavě chybí koncept, jediným sjednocujícím prvkem výstavy je barva, a to nestačí. Nejedná se o žádný ucelený pohled, jaký představovala Stanova výstava Bílý stín v galerii Václava Špály.
Jednotlivé fotografie z instalace Moje barvy dobře obstojí samostatně. Například je zde k vidění Stanova nejznámější fotografie Smysl v barevné podobě. Dobře také fungují snímky, které nepřímo odkazují na sérii Bílý stín, ale pracují barevně podobným principem. Modelky jsou natřené barvou po celém těle nebo obličeji a barvy pracují ve vzájemném kontrastu. Stano dokonce fotografií Má vlast? okomentoval současnou politickou situaci. Výstava nabízí i autorovy současné snímky. Jedná se akty, na kterých jsou modelky oblečené do kostýmu s historickým nádechem.
Velkým nedostatkem výstavy Moje barvy je absence vyššího celku, ačkoliv se jedná o prezentaci hned dvaceti fotografií. Divák musí k výstavě přistupovat dílčím způsobem a nechat se unést pár dobrými snímky. Instalaci Moje barvy možná i ubližuje Stanovo spojení s černobílou fotografií vysoké kvality: od barevných fotek čeká divák ještě něco více, co ve výsledku nedostane.
