Po třech letech od poslední řadové desky Lázničky (2010) nastřádala parta kolem Fanánka a Magora další kolekci veselých pubrockových odrhovaček, které stále neztratily kouzlo sympatické zábavy a občasného zjevení jasného hitu s hypertrefným textem. Ten model se vlastně u Sester nemění desítky let: každou desku lze roztřídit na několik superšlágrů, pár skladeb, které neurazí, a zbytek, jenž spadne do hlušiny. Na Líná hudba holý neštěstí do první kategorie patří eponymní píseň, Desítka, Masky sádrový a hlavně Dobré ráno.
Textově jako by se Fanánek vracel k prvním deskám, které se hojně zaobíraly alkoholem a ve kterých nebylo o vulgarity (byť funkčně užité) nouze. Možná zde hraje roli i loni mediálně oznámený odchod od manželky (skladba Saky paky) a podvědomá touha dát najevo postoj "mně to neva!". Nejde však vůbec o uslzené a rozklepané vzpomínání nastávajícího padesátníka, který si najednou oblékne teenagerské bermudy a obrácenou kšiltovku.
Jednak mu to nedovolí hutný a rychlý hudební podkres (neumíme hrát pomalé písničky), jednak textař Fanánkova formátu dokáže docela vtipně semlít jakoukoliv zkušenost, včetně té negativní. Líná hudba holý neštěstí nebude patřit mezi nejlepší alba Sester, jde však o solidně odvedenou práci souboru, který stále neztrácí invenci a chuť se bavit.
