Tohle je jeden z největších průšvihů v českém filmu za posledních x let. Tuzemská kinematografie již dlouho nevyplodila celovečerní film, který by byl tak trapný, nefunkční, infantilní, prostoduchý a nedůstojný pro zúčastněné.
A přitom skeče Tří Tygrů na internetu fungují více méně dobře, jsou svěžím, ostrým a nekompromisně nekorektním závanem čerstvého vzduchu v české komice. Na plátně ale nefunguje takřka nic. Postavy pitvořivé, odbyté až pitomé, scénky předvídatelné, nudné, jakoby vypadly ze školní besídky na prvním stupni (tam se ale infantilita dětem jaksi toleruje). Kostra celkového příběhu předkládané komedie plochá, nezajímavá a prajednoduchá (výherní los a snaha uplatnit ho včas). Je nekorektní humor dobrý a špatný. Jackpot je ten druhý případ.
Je smutné až ponižující vidět, jak se jeden z nejtalentovanějších herců mladé generace Štěpán Kozub pitvoří a kašpaří v odfláknutém a šmíráckém spektáklu, který míří na to nejhloupější v každém z nás. Beze špetky nápadu, invence nebo snahy o propracovanější podívanou. Tak samozřejmě, bláznivé a ztřeštěné komedie jsou trochu specifický žánr, ale i ten má svou nějakou úroveň a funkční předobrazy (Fantozzi, snímky Pierra Richarda, Růžového pantera atd.).
Jednu kvalitu ale snímku lze přiznat. Jak názorný a relativně podrobný manuál, jak nepřevádět internetový humor do filmové podoby, jak se to rozhodně nedělá. Jako přehlídka slepých uliček, která případným následovníkům ušetří spoustu práce. Je to ale dost diskutabilní přínos.
