Zvláštním způsobem schizofrenní film. Režisér Tomáš Vorel st. je jedním z mála filmařů - padesátníků, kteří se ještě jakž takž snaží udržet krok a kontakt s relativně novými a alternativnějšími subkulturami a vrstvou mladších umělců. Na filmu Vejška, který je volným pokračováním ne příliš zdařilého Gymplu, se dal dohromady s personami hiphopové a graffiti scény - Pastou Onerem, Vladimirem 518 a Mikem Trafikem (byť v rámci daného žánru již rovněž stárnoucími veličinami).
Je to svým způsobem odvážný deal a současně faustovská dohoda. Každá ze zúčastněných stran mohla svou jedinečnost a originální pohled nejen obohatit, ale stejně tak rozmělnit v přístupu toho druhého. Nestalo se a zejména přínosu hiphopových bardů nelze než zatleskat. Vejška je snad první hraný film, který zdařile, s patřičnou atmosférou a vysokou mírou autenticity zachycuje spodnější vrstvy života Prahy. Trable mladých writerů, slasti a strasti nočního malování na zdi včetně honiček s policií - to vše (snad) snese přísný pohled hiphopové komunity a je přitom zajímavé i pro běžného diváka.
Bohužel Tomáš Vorel st. jakoby svou část "dohody" nesplnil. Tam, kde má Vejška (mimochodem, s vysokou školou má film společného málo - jeden z mladých hrdinů se na ni teprve zkouší dostat a druhý ji fláká) fungovat jako filmové dílo, tak většinou selhává. Banální děj a postavy postrádají jakýkoliv dramatický vývoj. Díky nevzrušivosti příběhu, spíše sledu krátkých scének, by snímek mohl skončit klidně o dvacet minut dříve a nikomu by to nepřišlo divné. Současně ale platí, že Vejška je nejlepším Vorlovým filmem od Kamenného mostu (1996) plus Vorel junior konečně začal hrát. Tedy znova: zvláštním způsobem schizofrenní film.
