Pět let po mírně rozpačitém Prometheovi (hlavně scénář: některé zmatené, přešlehané nebo nezvládnuté akční scény, nelogičnosti atd.) se takřka osmdesátiletý režisér Ridley Scott vrací do světa agresivních mimozemských nestvůr a staví další díleček rozsáhlé historie Vetřelce. Covenant samotný by se dal zhruba rozdělit do dvou částí: v prvních dvou třetinách sledujeme výsadek kolonizační lodi na neznámé planetě, ze které se zčista jasna ozve nezřetelný signál (trochu otřepané klišé, ale Scott ho vystaví tak dovedně, že si toho divák ani nevšimne).
Tady film díky režisérově umu, zkušenosti a invenci zdařile staví na silných stránkách vetřelecké série - na pomalu budované atmosféře strachu a ohrožení, na opulentní vizualizaci a na brilantní kameře (Dariusz Wolski - kupříkladu Piráti z Karibiku) a hudbě (Jed Kurzel). V poslední třetině, kdy se zápas o život přenese na palubu mateřské vesmírné lodi, vše nesmyslně zrychlí, hlavně díky zbrklému střihu. Snímek tak rázem ztrácí atmosféru, navíc pointa Covenantu je divákům zřejmá z logiky děje dávno před náběhem závěrečných titulků.
Co lze však ocenit, je další posun série k tématům umělá versus lidská inteligence, kreace a nesmrtelnost. Tím se kdysi striktně sci-fi horrorová série obohacuje o další rovinu. Stále větší prim přitom tvoří postava androida ztvárněná skvělým Michaelem Fassbenderem. On, Scottovo filmařské umění a výtvarná stránka filmu jsou energií, které drží Vetřelce stále nad hladinou průměru.
